Čtyři pohádky z V.B

Jak nejhezčí král k nejmoudřejší princezně přišel 

K. Nedoma

Za sedmero horami, sedmero řekami a dvěma údolími bylo království a v něm vládl král Radomír. Nemyslete si, že to byl ten král, co chodí po síni, drbe se ve vousech a radí se s královnou co, kde a jak. Ne. Tenhle král byl totiž mladý, tak vousy neměl a ještě se neoženil, protože vládl jen krátce, jelikož mu umřeli rodiče, a tak byl na vládcování sám. Tak jistě pochopíte, že si chtěl vzít za manželku nějakou chytrou princeznu. Ke kralevici se sjížděli hraběnky a princezny odevšad, protože Radomír byl nesmírně krásný, jen ten rozum jim chyběl. Jednou už to král nevydržel a vydal se do světa, že si tu pravou najde sám. Vládu svěřil mladšímu bratru, osedlal si koně a vydal se na cestu. Po několika dnech cesty dorazil Radomír na zámek v sousedním království, jehož vládce byl král Neklan, který měl dceru, a tak by se mu hodilo, kdyby sňatkem princezny s králem rozšířil svou říši. Radomír byl ovšem vybíravý, a tak šel dál. A jak tak chodil jednou přišel na královský zámek ve velmi odlehlém království. Nechal se uvést u krále a už při audienci poznal, že zdejší princezna je velmi chytrá, jelikož pomáhala králi věty formulovati. Král měl jasno, a tak řekl: “Ty ráčíš mou vyvolenou býti.”  

Princezna mu odvětila: ”Pokud splníš tři přetěžké zkoušky, tak si mě můžeš odvésti k sobě na zámek.”  

Pak dodala: “První zkouška jest zkouška odvahy, tvým úkolem jest strašlivého draka poraziti moji sluhové tě k němu zavedou.”  

Když Radomír dorazil k dračí sluji, radost ho přešla, neb tříhlavá saň, byť dřímající, vypadala hrozivě. Radomír ovšem neváhal ani minutu, využil nestvůřina spánku a ťal mečem po jejím krku . . . neminul, saň byla nyní už pouze dvouhlavá. Stvůra se nyní probrala a sápala se na Radomíra. Ten si ale počkal na správný okamžik a bodl saň nahoru nad žebra. Saň sebou zazmítala a padla mrtvá králi Radomírovi k nohám, jelikož zasáhl srdce. Když se Radomír vracel, potkal žebráka a toho podaroval svým jídlem. Poté se vrátil do komnaty a usnul. Druhá zkouška přišla Radomírovi po poštovním holubu. Že prý je ples, tak s ním nemůže princezna mluvit. Vzkazovala mu, že druhá zkouška je zkouška vzdělanosti. Že musí složit báseň o cestě do jejího království a o poražení draka, když ji poté králi a princezně přednášel, král ho pochválil za nadání tvorby poezie. Ta báseň zněla takto: 

                                                       Jak vám to jen vyprávět 

                                                      Já prochodil snad celý svět   

                                                     Navrátit chtěl jsem se zpět 

                                                    Pak zjistil jsem já hned 

                                                    Že vy jste z růže květ 

                                                   Pak vyznělo z vašich vět 

                                                  Které jsou čisté jako led 

                                                  Že drakovi mám zkazit let 

                                                Tak plány na úkol kuji 

                                               Vydal jsem se k dračí sluji 

                                               Zbraní seknu, můj meč bodne  

                                              Voda u mích nohou rudne 

                                             Proto jak jsem právě řek 

                                             Jsem docela velký rek 

“A třetí poslední úkol, byl úkol šlechetnosti, ale ten jsi splnil, jak jsi podaroval toho žebráka,” usmála se princezna.  

A tak si jí král Radomír chtěl odvésti, ale jakmile dorazili před zámek, strážní je dále nepustili, že cizinci nemají uvnitř co dělat. Radomír hned věděl, kolik uhodilo. Jeho bratru se určitě zalíbilo vládnout. Teprve teď se ukázala princeznina chytrost. V přestrojení vnikla do zámku a Radomírova bratra umluvila k tomu, aby se vlády vzdal. Tak byla chytrá! Pak se konala svatba krále Radomila a princezny, jak mu později řekla, Klárky. Království dobře spravovali a pokud nezemřeli, spravují ho dobře dodnes. 

ZAZVONIL ZVONEC A POHÁDKY JE KONEC

—————————————————————————————————————

Jak nejkrásnější král k nejmoudřejší princezně přišel 

A. Štainc 

Bylo nebylo jednou v jednom království, kde panoval mladý a krásný král. Byl ušlechtilý a statečný, ale byl smutný. Byl smutný, protože neměl žádnou královnu, která by s ním vládla. Jednou se takhle vydal na každovečerní projížďku, když byl v jednom nedalekém lese uslyšel křik. Hned se tam vydal, aby věděl, kdo tak křičí. Po chvilce přijel k nějaké jeskyni, ta jeskyně mu připadala velice podivná, a tak sesedl z koně, popadl meč a vydal se do ní. Když už byl vevnitř jeskyně, uviděl velmi půvabnou princeznu, která byla spoutána ke kůlu. Hnedka se za ní rozběhl, a když už byl u ní, usekl provaz, kterým byla spoutána, když tu najednou do jeskyně přiletěl tříhlavý drak. Král se na draka udatně vrhl a usekl mu všechny tři hlavy. Požádal princeznu, jestli by s ním nešla a ona řekla, že ano. Král s princeznou vyšli z jeskyně ke koni. Král princeznu vysadil na koně a sám nasedl taky. Jeli až do království, kde král požádal princeznu o ruku a ona řekla: „Ano.“

A tak se z princezny stala královna a král byl šťastný, že má nějakou spolupanovnici. Královna byla velmi moudrá, a tak skvěle hospodařila v království a spolu s králem žili šťastně až do smrti. 

—————————————————————————————————————

Jak nejkrásnější král k nejmoudřejší princezně přišel 

T. Petr

Bylo nebylo jednou v jednom království, kde vládnul starý král a ten král byl  

nemocný. Moc dobře to věděl. Proto si jednou zavolal své dva syny Kubu a Jana. Když už se dostavili, král promluvil: „Jeden z vás se stane králem.“

Synové byli překvapeni, byla by to pro ně čest, ale král nevěděl, koho vybrat. Jeho rádce mu poradil, aby nechal rozhodnout lid. Králi se moc nechtělo, ale nakonec na to přistoupil. Byly proto volby. O Kubovi se vědělo, že je to milý a spravedlivý muž, ale strašpytel to byl. Zato Jan byl statečný, ale zas moc pochopení neměl. Volby dopadly nerozhodně.

“Co teď s tím?” ptal se král svého rádce.

Nikdy však odpověď nedostal. Král si tedy poradil sám. Vykoumal, že je pošle do světa a ten, kdo dřív přivede princeznu a vezme si ji, bude králem. Tak se tedy mladí princové vydali. Dlouhé týdny moc zdaru nepotkali, proto se rozhodli, že se rozdělí. Jan přišel na nápad, že přemluví děvčata, aby se vydávala za princezny, že jim za to dá dost zlaťáků. Kuba zatím našel zámek, kde žil král a jeho dcera. Kuba hned věděl, že je to ta pravá. Mezitím se Jan vrátil k otci a přestavil mu svojí falešnou princeznu. Král hned poznal, že je to obyčejné děvče a propadl ho vztek, nakázal zavolat Kubu a ať dorazí – klidně i bez princezny. Kuba si ji stejnak přivedl. Král byl nadšený. Tak moudré děvče. Hned o týden byla svatba a nejkrásnější král si vzal nejmoudřejší princeznu. 

—————————————————————————————————————

Jak nejkrásnější král k nejmoudřejší princezně přišel 

A. Pražáková

Žil byl jednou jeden král a královna. Té královně se jednoho dne narodil syn a na jeho počest pozvali král a královna sudičky, aby dali malému princi věštbu. První sudička mu předpověděla, že až bude dospělý, stane se mocným vládcem, druhá předpověděla, že bude tak krásný, že bude mít krásy na rozdávání, ale ta třetí předpověděla, že sice bude mít krásy na rozdávání, ale bude strašně hloupý. 

Jeho rodiče se kvůli té věštbě hodně rmoutili a snažili se svého syna před světem skrývat. A i když se to zdálo neuvěřitelné, stejně jako v našem království, i v sousedním se snažili král a královna skrýt svou dceru. Nebyla sice hloupá. Byla tak chytrá, že měla rozumu na rozdávání, ale byla hodně ošklivá. Jednou se ten princ a ta princezna potkali v lese. Když se princezna dozvěděla o jeho problému a princ zase o jejím, naráz jim došlo, že jsou si souzeni. Princ dal princezně trochu své krásy a princezna princi trochu své moudrosti. Potom šli za princezninými rodiči a princ je požádal o její ruku. Rodiče rádi souhlasili, a pak byla svatba a princ a princezna, pokud nezemřeli, žijí až dodnes. 

– zobrazeno 71x